Starou Prahou Václava Jansy - Pavla Státníková a Ondřej Polák

Detailní popis produktu

Výpravná publikace srovnávacích obrazových dvojic, kde výchozí stav tvoří série legendárních akvarelů Václava Jansy převážně z 90. let 19 století a stav současný fotografie stejných míst po sto letech. Václav Jansa se malováním pražských pohledů zabýval již na počátku 80. let 19. století, kdy pobýval na pražské akademii a intenzivně se mu věnoval po návratu z vídeňských studií v roce 1891. Hodně cestoval a oblíbil si malbu krajin. Při velké přestavbě Prahy na konci devatenáctého století se zaměřil na obrazy pražských domů a ulic. Pražské ghetto se tehdy asanovalo, bouraly se domy i celé ulice a stavěly se nové budovy. Mnoho jím zachycených památek již dnes neexistuje. Právě díky umu tohoto českého malíře, krajináře a ilustrátora máme zachovány „dokumenty“ o tom, jakou změnou prošla Praha.

Již od první poloviny 90. let 19. století obecně docházelo k cílené snaze o zachování podoby pražských památek ohrožených destrukcí alespoň v obrazové podobě – na fotografiích, kresbách, malbách, plánech atd. Tato snaha kulminovala právě v souvislosti s vydáním asanačního zákona v roce 1893. Město prošlo v posledních letech 19. a počátku 20. století dalekosáhlými urbanistickými a architektonickými změnami. Na základě asanačního zákona definitivně a téměř kompletně zmizela z mapy Prahy unikátní původní zástavba pražského židovského ghetta, části Starého Města pražského a menší části Nového Města pražského.Praha roku 1890 vypadla zcela jinak než totéž město za dvacet let. Jansovy obrazy, zachycující město na samém konci 19. století, jsou tudíž nejen cenným dokladem podoby Prahy, ale i její atmosféry a života jejích obyvatel.

Zájem všech příznivců našeho malíře, krajináře a ilustrátora, trvá dodnes. V publikaci jsou prezentovány jak dosud známé akvarely, tak veřejnosti dosud více či méně utajené akvarely, známé pouze z občasných výstav či náhodných publikací. Jejich konfrontace citlivého zachycení malíře s dílem našeho současníka, který zachytil fotografickou kamerou stejná místa, zvyšuje srozumitelnost a atraktivitu představených děl. Právě porovnání díla malíře s fotografiemi odhaluje nejen míru architektonických a stavebních proměn města, ale i změnu životního stylu a tempa jeho obyvatel.